V průběhu 17. století začala čistá jednoduchost renesančního slohu ustupovat zdobnějším barokním a rokokovým formám. Zatímco 19. století bylo svědkem oživení klasicismu a gotiky, na jeho sklonku a ve 20. století přistoupili architekti s pomocí nejrůznějších nových materiálů a technologií k tvorbě zcela nových stavebních slohů
v Kolonáda sv. Petra – Řím: Berniniho novátorsky pojaté samostatně stojící kolonády ohraničují náměstí před chrámem sv. Petra
Baroko a rokoko (1600 – 1760). Průkopníkem baroka byl italský architekt a sochař Bernini. V 18. století se tento sloh rozvinul v tzv. rokoko – hladké linie, složitě komponované elegantní zdobné prvky a světlé interiéry s velkým počtem oken.
v Nash Terrace v londýnském Regent´s Parku
Novoklasicismus (1750 – 1850), představitelé John Nash, Claude Ledoux. Podnětem jim byly např. objekty objevené v Pompejích – sloh využíval jednoduché geometrické plány, štíhlé sloupy a napodoboval řecké a římské dekorativní prvky.
v Budovy parlamentu – Londýn: navrhl Charles Barry v novogotickém slohu
Romantismus/historismus/novogotika (1800 – 1900). K typickým znakům patří lomený oblouk, věžičky, cimbuří, složitě propracovaná úprava povrchů.
v Chrám Sagrada Familia – Barcelona: Antonio Gaudí
Secese (1890 – 1914). Kromě budovy Antonia Gaudího jsou ukázkou secese vstupy do stanic pařížského metra od Hectora Guimarda.
v Chrysler Building – New York: William Van Alen
Funkcionalismus (1920 – 1975), zakladatel Walter Gropius (Němec) zastával ideu jednoty umění a propagoval moderní materiály a formy.
v La Pyramide – Louvre, Paříž:
Pluralismus/ postmodernismus (po roce 1975), dva významné směry: Hightech – prvky předchozích stylů v nových kombinacích a Dekonstruktivismus – klade důraz na pohyb a dezorientaci (fragmentace či rozšiřování prostorů netradičním zacházením se základními prvky, jako jsou podlahy nebo zdi).
v Soudobá architektura:
Architektura 21. století volí materiály a technologie podle funkce, již má budova plnit. Převažují dvě koncepce:
1. v době neustálých a rychlých změn ve společnosti má architektura na tyto změny vždy pružně reagovat; ztělesněním tohoto přístupu je holandský architekt Rem Koolhaase, jehož budovy jsou tvořeny abstraktními formami, z nichž některé jako by spolu vůbec nesouvisely, avšak vnitřní plán budov je naprosto logický a funkční
2. snaha spojit konzervativní přístupy s novými v zájmu obnovy měst a ochrany životního prostředí – např. projekt Guggenheimova muzea v Bilbau
Foto: Pixabay
