Architektura sama o sobě je pro stavebnictví velmi důležitá. Zabývá se různými detaily, které se týkají jak exteriérových, tak interiérových částí. Bere se jako umělecké dílo a je považována za jakýsi symbol tehdejší doby či dob.
Díky dlouhodobým změnám a vývoji, můžete dnes vidět, jak se projevovaly změny ve společnosti.
Historie architektury sahá až do opravdu velmi starých dob. První zmínky k nám přišly z Egypta, odkud také pochází první známý architekt Imhotep.
Stavební materiál, který se začal používat, byl podřízen účelu stavby. Právě ve století dvacátém nastal ten průlom, kdy se architektura začala velmi lišit.
Co je vlastně cílem samotné architektury?
Cílem je provést jednotlivé umělecké slohy tak, aby danému stylu či slohu odpovídaly. Styly samy o sobě se velmi střídaly. Ve 20. století přestaly ale úplně existovat.
Každá architektura byla něčím výjimečná a specifická. Například architektura starověkého Řecka vznikla již v 8. století př.n.l. a navazovala na prvky mykénské a egyptské. Prosadil se zde nejvíce jako materiál kámen a později i mramor. Mezi příkladné stavby se řadí například divadla, chrámy apod. Zato architektura starověkého Říma vyšla právě z té řecké. Byla ale obohacena novými stavebními prvky. Měla obrovské využití a začaly se stavět nové cesty, vodovody, mosty apod. Právě římská architektura je specifická tzv. vítěznými oblouky.
Až do 19. století se vystřídalo spoustu slohů, mezi které se řadí například románský sloh, gotika, renesance či baroko. My se ale rovnou přesuneme právě do století devatenáctého.
Architektura v 19. století
Velmi oblíbeným byl hlavně klasicismus. Stavby, které působily dominantně, byly většinou soukromé. Začaly se více objevovat nové materiály a technologie, které usnadnily spoustu práce. Estetika byla velmi potlačena do popředí.
Architektura ve 20. století
Velmi typická je práce s ocelí či sklem. Mezi slohy ani styly už neexistují žádné styčné body. Specifická je hlavně nacistická architektura a velmi oblíbené bylo používání pravých úhlů.
