Každý se zajisté setkal s termínem svobodní zednáři. Určitě mnohé z Vás napadlo, že zednář zní trochu jako zedník. A svým způsobem to má určitou logiku i spojitost.
Bratrstva svobodných zednářů představují poměrně kontroverzní záležitost. Nebudeme se zde zabývat svobodnými zednáři z hlediska struktury a podobně, ale podíváme se do hluboké historie.
Jsou lidé, kteří si svobodné zednářství spojují s templářským řádem. Podobnost je jistě zjevná a pravděpodobné to je. Tepmplářský řád byl v mnoha ohledech velmi podobný zednářským bratrstvům. Díky svému bohatství a významu byl ovšem velmi tvrdě zrušen francouzkým králem Filipem Sličným na začátku čtrnáctého století. Bylo to velmi kruté, protože zrušení řádu souvisel s mučením a popravami jednotlivých členů včetně velmistra řádu. Říká se, že někteří templáři se zachránili, utekli a na jejich činnost navázali časem svobodní zednáři. To je jedna část historie.
Stavitelé chrámů
Ta druhá má spojistost s architekturou, i když je to zdánlivě neuvěřitelné. Historie zednářství v přeneseném významu sahá až do starověku a souvisí s výstavbou chrámů, respektive chrámu a to toho v Jeruzalémě, který definitivně zničila vojska císaře Tita v roce 79 n. l.
Architekti byli vysoce ceněni už v dobách starověku. Známe například jméno významného egyptského architekta Imhotepa, který projektoval Džoserovu pyramidu.
Zvláště vysoký věhlas měli architekti, kteří projektovali sakrální stavby. Stavitelé chrámů představovali skutečnou elitu.
Tak tomu bylo ve starověku a ve středověku tento trend pokračoval. Stavitelé pověstných katedrál byli lidé nesmírně schopní a hluboce vážení. Družili se do bratrstev a rovněž i zde je možné nalézt základy zednářství, ostatně i zednářské atributy jako kružítko, pravítko, zednářské lžíce nalezneme právě v architektuře.
